poezie nespoutaného strachu

instantní životy s plnou příchutí
dávají možnosti zvolit si emoce dálkovým ovladačem
obchodovat s přátelským stiskem ruky
a upadnout do komatu z roztrhaných kalhotek pannen
prodej plánů pro budoucnost klesá
matky kojí tělovým mlékem
pokrok jde přes hořící archivy
bratrstvo se ukájí novým řádem
příběhem procházejí připomínky šílenství
sociální status je předávkován nespoutaným strachem
příběh...
poezie nespoutaného strachu je komatem z roztrhaných kalhotek pannen
mezinárodní elita šíleně prahne po hloupé slávě ubohosti
v úplném pohrdání
zkus něco pocítit
a kvůli naprostému přehlížení
se podepisuj třemi křížky

vrazi z ypsilanti

jsem rtěnkou zmalovanej zabiják
tak nastup do mýho bouráku
moje de salvo budeš řídit v oranžových šatech s puntíkama
v šílenství se snažím zbavit
svoji nevlastni sestry opal
za zmordovaní její kundičky
si odkroutíš měsíce zavřenej v kufru mýho auta
zabij v sobě víru a miluj s beznadějí
(když)
vrazi z ypsilanti jsou oběťmi amatérských hvězdářů
s pěknýma tvářičkama
114 dětských tělíček
hodiny před rozbřeskem strávené ve striptýzovém baru
díra v nádrži je k nezaplacení
tak zabij v sobě víru a miluj s beznadějí
vrazi z ypsilanti...
retardi z chillicothe
s pěknýma tvářičkama
vyrostli na kokainu

samopal

podřízni mi krk nehtama podle francouzský módy
pohřbi můj dech pod nádhernými sliby
rozlívej moji krev při rituálu lovců lebek
vyžvýkej mé sny a vyplivni je
nechtěné zavržení neznámých hrdinů
nezáživné dny drží vzrušení v pevném sevření
postav si svoje hnízdo z mojich kostí
nakrm svého boha glam rockovou hymnou
překroč svůj stín na mých vetchých nohou
zkřiž se se svým hybridem a sleduj, jak krvácím
nechtěné zavržení neznámých hrdinů
nezáživné dny drží vzrušení v pevném sevření
mírou únosnosti, kterou jste posunuli, sami vykrvácíte

návrat na staré adresy

když selžeš, můžu taky selhat
beze slov, bez pocitu lítosti
protože řeči jsou mnohem horší než ukřižování
a cit není nic jiného než bombardovaní nádherných bílých dní
nicnedělání, bez doufání, ale pořád s klidným srdcem
když začneš předstírat, můžu taky předstírat
bez lítosti, beze strachu z nenávisti
když zmizíš, můžu taky zmizet
bez dotyku, bez rozpoznatelného úsměvu
jak moc si budeme chybět, až budeme od sebe vzdáleni
a obrázky se stanou pouhými jizvami na našich naivních duších
bez vědomí, bez očekávání, ale pořád s klidným srdcem
nesnaž se cokoliv dělat, protože mně je dobře
když se vracím na staré adresy
kde dožluta spálená tráva
drží hmyz věčného žití v objetí
a kde je jedno, kdo odpočítává naše roky

peklo přichází do kin

podívej se pod postel, než se večer pomodlíš
podívej se pod postel před ranní modlitbou
a když už jsi v tom
zkontroluj si knihy na stole
a podívej se do psacího stroje
protože oni vcházejí s větrem
věděl jsi, že přicházejí s větrem?
peklo je příjemný
stáváme se uschlými větvemi
a loňskými listy
a k čemu jsme si dobří
ve světě mentálního ghetta
peklo je příjemný
a já přežiju, jestli si dám další kafe
věděl jsi, že jsme ve válce?

vnucení podoby

mrtví se stigmatem zaštiťují živé
rozloženi v chemikáliích urychlují jejich růst
nejlepší prodejci úsměvů z bohorovných válek
jim střílí vstřícné polibky přímo do tváří
na kost zmrzlí ochlazují upalované
zaseklí ve svém stupni vývoje vychovávají ty, co se učí
frustrovaní puberťáci vědí, co je nejlepší
jejich srdce bijou v plastu stažená v křečích
modli se...v mučení za mučení
sni... v nočních můrách o nočních můrách
křič... v panickým strachu z panickýho strachu
dívej se… jak ti vnucují tvou podobu poezie nespoutaného strachu




back